English [ENG]
Česky [CZ]Už je to hodně dávno, co jsem si tehdy za vlastní peníze, které jsem tak dlouho střádal, koupil prvního psa. Bylo mi 11 let a mým prvním německým ovčákem se stal 
Ron ( bez PP)- tvrdý nekompromisní pes, který nedovolil nikomu aby se ke mně přiblížil. Jako
začátečník jsem se onehdy přihlásil do KK Vizovice, kde se pravidelně scházelo přes 30 psů.
A to byli psi!! Žádný z nich neměl problémy s bázní či reakcí na prut. Byla to prostě ta "stará garda" pravých německých ovčáků. Kde jsou ty doby….
Zhruba kolem mých 15 narozenin jsem si pořídil prvního "papírového" psa, teda spíše fenu byla to
Cora za Díly. S ní jsem také složil mé první zkoušky- IPO1 a ZVV1. V té době jsem tak trošku "čuchl" k figurování. Nadchlo mě to natolik, že jsem si udělal atestace a začal figurovat závody (kvalifikace na mistrovství republiky-Znojmo,mistrovství Moravy v Bojkovicích atd.) V 18 letech mě čekala tak obávaná vojna. Bál jsem se, že psi půjdou na rok úplně stranou a navíc se mi tehdy do rukou dostal další výborný pes Rendi Anrebri, se kterým jsem samozřejmě chtěl dělat. S pomocí několika přátel se vše vyřešilo a já byl přidělen k psovodům v Kroměříži. Měl jsem ideální podmínky pro výcvik svých i vojenských psů.
S Rendim Anrebri jsem složil IPO1,2 a pak si ho vzal mládežník z Německa, který s ním měl v úmyslu závodit.
Poté se moje cesty osudu skřížily s Cedym ze Mlejna. Krásný velký pes s ukázkovým rentgenem a s obranami, které měl snad od boha. Už když měl 10 měsíců, mi tehdy za něj nabízeli hříšné peníze, ale já ho neprodal. Byl jsem jím tak nadšen, že jsem byl rozhodnutý, ho připravit na závody. Složil jsem s ním ZM a připravoval na další zkoušky. To se mi stalo osudným, těsně před další zkouškou jsem s ním byl na stopě. Jako vždy po dobré stopě, jsem mu hodil balonek a on ho v tom bláznovství spolkl. Nebylo mu pomoci, já by tehdy na stopě jak na potvoru sám. Než jsem Cedyho dovezl k veterináři, udusil se. Na tohle období nerad vzpomínám, tehdy jsem to bral tak tragicky, že mi dlouho trvalo než jsem 
dostal znovu tu opravdovou chuť do další práce se psy. Z této krize mě pomohl můj další pes Ayk z Gartu.
Můj první závodní pes se složenými zkouškami IPO3, SchH3. Účastnil jsem se s ním mnoha závodů ( výběrové závody, mistrovství republiky, mistrovství Moravy..)Mým největším úspěchem bylo 3.místo na závodě ve Vojkovicích. Ayk byl skvělý pes. Díky němu jsem poznal spoustu nových přátel a závodníků. Můj dík patří Dušanovi Majtasovi a pana Krivošíkovi ze Slovenska, kteří mi tehdy hodně pomohli a poradili už tehdy s tříletým Aykem. Škoda jen, že jsem je nepotkal o trošku dřív.
Když měl Ayk 4 roky stal se jeho novým majitelem Američan. Po Aykovi jsem dlouho hledal a vystřídal mraky psů (Quadro z Milberku, Deny Alister, Derrik Abel-An, Desa z Essagilu, Bred z Gartu, Deli a Dex Balgaro…) než jsem zase našel toho pravého.
Šťastná náhoda a osud mě přivedl k Bascovi ze Slovanského domu. Se mnou složil SchH3 a IPO2. Těsně před nastávající závodní sezónou byl však Basco prodán do USA, kde se dostal k vynikajícímu psovodovi a rok na to vyhrál Mistrovství USA.
Aby toho nebylo málo vlastním ještě Eyschu ze Slovanského domu . Doufám, že se na mě nikdo nebude zlobit, když řeknu, že nemám moc v lásce feny. U této však poprvé dělám vyjímku. Eyscha je pevná v nervech, balónková s razantní obranou.
Další psi v mé stanici najdeme v přislušných odkazech.Co říci závěrem? Doba, kdy jsem začínal je nenávratně pryč. Za ty roky se hodně změnilo a já jsem pochopil, že "psíčkařina" je opravdu jen pro silné povahy, které se umí srovnat s neúspěchem a kritikou. Pochopil jsem také, že u psů nelze nic uspěchat, že vše chce jen čas a trpělivost. Doufám, že moje práce se psy se jednou tak prokáže a zapíše do podvědomí všech kynologů, že se budu moci za pár let ohlédnout a říci si:
"Stálo to za ty nervy!"
Marek Černý
Ron ( bez PP)- tvrdý nekompromisní pes, který nedovolil nikomu aby se ke mně přiblížil. Jako začátečník jsem se onehdy přihlásil do KK Vizovice, kde se pravidelně scházelo přes 30 psů.
A to byli psi!! Žádný z nich neměl problémy s bázní či reakcí na prut. Byla to prostě ta "stará garda" pravých německých ovčáků. Kde jsou ty doby….
Zhruba kolem mých 15 narozenin jsem si pořídil prvního "papírového" psa, teda spíše fenu byla to
Cora za Díly. S ní jsem také složil mé první zkoušky- IPO1 a ZVV1. V té době jsem tak trošku "čuchl" k figurování. Nadchlo mě to natolik, že jsem si udělal atestace a začal figurovat závody (kvalifikace na mistrovství republiky-Znojmo,mistrovství Moravy v Bojkovicích atd.) V 18 letech mě čekala tak obávaná vojna. Bál jsem se, že psi půjdou na rok úplně stranou a navíc se mi tehdy do rukou dostal další výborný pes Rendi Anrebri, se kterým jsem samozřejmě chtěl dělat. S pomocí několika přátel se vše vyřešilo a já byl přidělen k psovodům v Kroměříži. Měl jsem ideální podmínky pro výcvik svých i vojenských psů. S Rendim Anrebri jsem složil IPO1,2 a pak si ho vzal mládežník z Německa, který s ním měl v úmyslu závodit.
Poté se moje cesty osudu skřížily s Cedym ze Mlejna. Krásný velký pes s ukázkovým rentgenem a s obranami, které měl snad od boha. Už když měl 10 měsíců, mi tehdy za něj nabízeli hříšné peníze, ale já ho neprodal. Byl jsem jím tak nadšen, že jsem byl rozhodnutý, ho připravit na závody. Složil jsem s ním ZM a připravoval na další zkoušky. To se mi stalo osudným, těsně před další zkouškou jsem s ním byl na stopě. Jako vždy po dobré stopě, jsem mu hodil balonek a on ho v tom bláznovství spolkl. Nebylo mu pomoci, já by tehdy na stopě jak na potvoru sám. Než jsem Cedyho dovezl k veterináři, udusil se. Na tohle období nerad vzpomínám, tehdy jsem to bral tak tragicky, že mi dlouho trvalo než jsem dostal znovu tu opravdovou chuť do další práce se psy. Z této krize mě pomohl můj další pes Ayk z Gartu. Můj první závodní pes se složenými zkouškami IPO3, SchH3. Účastnil jsem se s ním mnoha závodů ( výběrové závody, mistrovství republiky, mistrovství Moravy..)Mým největším úspěchem bylo 3.místo na závodě ve Vojkovicích. Ayk byl skvělý pes. Díky němu jsem poznal spoustu nových přátel a závodníků. Můj dík patří Dušanovi Majtasovi a pana Krivošíkovi ze Slovenska, kteří mi tehdy hodně pomohli a poradili už tehdy s tříletým Aykem. Škoda jen, že jsem je nepotkal o trošku dřív.
Když měl Ayk 4 roky stal se jeho novým majitelem Američan. Po Aykovi jsem dlouho hledal a vystřídal mraky psů (Quadro z Milberku, Deny Alister, Derrik Abel-An, Desa z Essagilu, Bred z Gartu, Deli a Dex Balgaro…) než jsem zase našel toho pravého.
Šťastná náhoda a osud mě přivedl k Bascovi ze Slovanského domu. Se mnou složil SchH3 a IPO2. Těsně před nastávající závodní sezónou byl však Basco prodán do USA, kde se dostal k vynikajícímu psovodovi a rok na to vyhrál Mistrovství USA.
Aby toho nebylo málo vlastním ještě Eyschu ze Slovanského domu . Doufám, že se na mě nikdo nebude zlobit, když řeknu, že nemám moc v lásce feny. U této však poprvé dělám vyjímku. Eyscha je pevná v nervech, balónková s razantní obranou. Další psi v mé stanici najdeme v přislušných odkazech.Co říci závěrem? Doba, kdy jsem začínal je nenávratně pryč. Za ty roky se hodně změnilo a já jsem pochopil, že "psíčkařina" je opravdu jen pro silné povahy, které se umí srovnat s neúspěchem a kritikou. Pochopil jsem také, že u psů nelze nic uspěchat, že vše chce jen čas a trpělivost. Doufám, že moje práce se psy se jednou tak prokáže a zapíše do podvědomí všech kynologů, že se budu moci za pár let ohlédnout a říci si:
"Stálo to za ty nervy!"
Marek Černý
Mapa stránek